Durmitor - Černé jezero

Na cestě do Albánie jsme se nejdřív zastavili v Černé hoře v Durmitoru. Durmitor je vápencové pohoří na severu Černé hory, nejvyšší hora Bobotov kuk má 2523 metrů. Centrální část pohoří s hlubokými kaňony řek Tara, Draga a Sušica je od roku 1952 prohlášena národním parkem. Na několik dní se naším domovem stal kemp Ivan Do. Je to malý příjemný kemp přímo pod horami, kousek od Žabljaku.

Ráno vyrážíme na procházku kolem Černého jezera. Cesta vede zpočátku lesem, ideální pro rodinný výlet s dětmi. Za chvíli přicházíme k horskému jezeru. Na břehu je malá pláž, svádí nás to k vykoupání. Jako obvykle zouváme s Gabčou boty a hrneme se do vody. Voda je krásně studená. O kousek dál už je vidět, jak je hluboká, zelenomodrá barva to sama napovídá.

Cákáme se, Tom fotí a prtě v kočárku vesele pokřikuje. Ale nohy si namočit nechce. Jdeme bosky dál. Písečná cesta se mění v kamenitou lesní a my obouváme boty. Přes cestu se objevuje čím dál víc kamení a kořenů, vede teď lesem a pod námi je sráz s úchvatnou zelenou hlubinou.

Pavlínka se spokojeně veze. Blahořečíme naší terénní tříkolce. Tenhle kočárek zvládne vše. Ovšem cesta nám chystá další překvapení. Mění se na kamzičí stezku. Ale stále ještě jedeme. O kousek dál už musí Tom několikrát kočárek přenést přes obrovské balvany nebo přes odhalené kořeny stromů. Vracet se nechceme. Doufáme, že dál to bude už lepší.

Jenže o další kousek dál narazíme na něco, co jsme vůbec nečekali a co náš kočárek nezvládne. Obrovské kamenné schody, nahoře jsou dokonce ocelová lana na přichycení. Stojíme pod tou hrůzou a nevěřícně hledíme dopředu. Dochází nás pár francouzských turistů, které jsme předběhli o nějakou chvilku předtím. Pán bez řečí chytá kočárek a pomáhá Tomovi vynést Pavlínku nahoru. Já beru brašnu s foťákem, tašku a Gabču a snažím se nedívat se, jak ti dva bojují s kočárkem po těch kamenných schodech. Temně zelená vodní hladina pod námi teď už nevypadá krásně smaragdově, ale spíš temně hrozivě.

Konečně je to za námi. Dál už pokračuje normální lesní cesta. Přicházíme k rozcestí. Už je nám jasné, proč tahle cesta neodpovídá té z mapy. Za Černým jezerem je ještě další, Malé jezero. Šli jsme až kolem něho. Široká písečná cesta vede mezi oběma jezery a kdybychom se jí drželi, nemuseli jsme si tenhle kočárkový offroad vůbec zažít.