Cestopis Rumunsko expresně - 3

Cestopis Rumunsko expresně - 3

díl 3. Sighisoara a Sibiu

Chci tam
Byl jsem tam
Hodnocení:Velmi dobrý
Přelidněnost: Průměrná
Obtížnost: Minimální
Čas: 5:00 hod

Rumunská města, která určitě stojí za návštěvu především to první, spojené s jednou z nejkontrover­znějších postav rumunských dějin.

Obsah článku
Recenze [1x]

Města Sighisoara a Sibiu

Ve středu ráno vyrážím do Sighisoary (Segešvár) až v 9 hodin vlakem IR. Ten jede přes 2 a půl hodiny a za jízdenku jsem musel vysázet 40 RON. Přijíždím na malé nádražíčko v městečku s 28.000 obyvateli. V popisu pamětihodností země bývá udáváno jako jednička v TOP 10. Je zapsáno v seznamu světového kulturního dědictví UNESCO.

Před nádražím stojí pomník úzkorozchodné lokomotivy, které se v okolí používaly. Do centra se vydávám po Strada Garnii. Ještě před říčkou Tarnava stojí nádherná katedrála nej­světější trojice otevřená roku 1937 a postavená v neobyzantském slohu. Přecházím přes řeku a dostávám se  k historickému centru města. Ulicí Strada Tumului stoupám k bráně do centra města. Procházím pod hodinovou věží se speciálním orlojem.Věž byla postavena ve 14 století a ve století sedmnáctém pak zvýšena. Postavičky orloje znázorňují jednak dny v týdnu a také bohy, planety a kovy. na věž se dá vystoupat, v minulosti byla významná rovněž jako požární pozorovatelna.

Přede mnou je klášterní kostel, pozůstatek kláštera, který byl založen roku 1289 a  koncem 19. století byl zničen. Za kostelem je pak bysta, u které se fotografují snad všichni návštěvníci města, a to valašského knížete Vlada III Tepeše. Za ní je pak budova radnice a přesunete-li se na terasu u hradeb, máte pěkný výhled na město. „Vladovi“ zde věnují náležitou pozornost, vždyť jeho otec Vlad II zde byl jako guvernér Sedmmihradska a Vlad III se zde roku 1431 narodil. na domě, kde k této události mělo dojít je pamětní deska.

Odtud stačí projít malou uličkou a nacházím se na Piata Ce­tatii, což je náměstíčko a jakési centrum kaváren, hospůdek a krámků se suvenýry. Po Strada Scolii se dostávám k další zajímavosti a to ke krytému dřevěnému schodišti z roku 1654. Původní počet 300 schodů byl během let snížen a postaveny meziplošiny a dovedou nás k evangelickému kostelu zasvěcenému Sv. Mikuláši, který se stavěl po etapách celých 180 let. Od kostela je opět hezký výhled na město. Dál už se jen toulám v malých uličkách města založeného sedmihradskými Sasy ve 12 století. Kolem historické části se dochovaly hradby s několika věžemi pojmenované podle řemeslných cechů, takže tu najdeme třeba věž krejčích, nebo lanovou věž. Další překvapení mě čeká před katolickým kostelem z roku 1895. Nachází se tu totiž památník dalšímu významnému obyvateli města a to ma­ďarskému básníku Sándoru Petöfimu, který zde zemřel. Zrovna přicházím v době, kdy je tu skupinka turistů a průvodkyně jim zpívá něco z jeho zhudebněného díla. I když nerozumím ani slovo (je to v maďarštině), hlas průvodkyně, který byl určitě školený a akustika s kos­telem za zády, mi nedá abych doposlouchal až do konce.

Pomalu je čas k odjezdu, ještě si skočím do místního Kauflandu nakoupit a kolem reformačního kostela  z roku 1888 se vracím na nádraží. Tentokrát jedu vlakem osobním. Přijíždí elektrická lokomotiva s jedním vagónem a já si musím spolucestující vybírat, neboť řada z nich nebudí zrovna důvěru a trochu jsem si vzpomněl na noční rychlíky na Slovensko a jejich osazenstvo. Cestou si ještě jednou přehrávám, co jsem viděl a návštěvu tohoto městeč­ka opravdu všem doporučuji.

Další den mě čeká nejpve Sibiu. Osobní vlak tady na 150 km potřebuje skoro 4 hodiny. Přijíždí sice moderní motorová jednotka Desiro, známá z německých tratí a sem tam i od nás, ale pravděpodobně se ve zdejších končinách rozšířil nový sport, házení předmětů na poměrně velká okna této jednotky, takže každé druhé okno má velkou prasklinu, která je pouze přelepená páskou.

Sibiu (česky Sibiň) je velké město, žije tu skoro 150 000 obyvatel, už od města Mohu spatřuju že se různě přejíždíme míjíme a křižujeme s úzkokolejnou dráhou. Jsou to pozůstatky po trati která vedla kdysi až do Sighisoary, dnes z ní zbyl jen asi 5 kilometrů dlouhý úsek s muzejním provozem. Bohužel v Rumunsko sice udělalo velký krok v modernizaci a výstavbě od revoluce, ale také díky tomu velmi rychle zanikla řada za­jímavých historických provozů železnic, nebo tramvají. Zrovna i Sibiu je spojenou s jedním takovým zánikme, vedla odtud trať do vesnice Rasinari, kde se stařičké tramvaje otáčely na kolejovém trojúhelníku.

na prohlídku města mám asi 2 hodiny. Hned u nádraží míjím římskokatolickou kapli Svatého kříže. Po překonání hlavní silnice, po níž jsem mimochodem přijížděl první den do Rumunska, následuje další stánek téže církve tentokrát kostel a klášter Sv. Uršuly. Rajzuju si to dál na náměstí Piata Mare, což je už centrum města, s radnicí, národním muzeem Brukenthal s významnou sbírkou obrazů sídlící v barokním Brukenthalském paláci, řimskokatolickým kostelem sv. Trojice (častečně pod lešením v době mé návštěvy) a radnicí ve které najdete i turistické informace. O razítko do wandrbuchu jsem ale žádal marně. na náměstí právě probíhala výs­tava jakýchsi kovových výtvorů a stavba pódi­a dávala tušit přeměnu placu v kulturní stánek.

Stačiilo projít průchodem u kostela a dos­távám se k dalším zajímavostem. Jednak je to gotický evangelický kostel svatého Kříže stavěný a přestavovaný od roku 1371 do roku 1520 kdy byl dokončen a jednak další náměstí Piata Mioa s velkou turistickou atrakcí mostem „Lži“, v Rumunsku nejstarším litinovým mostem z roku 1859. Váží se k němu tři legendy z různých období. na náměstí jsou také dvě etnografická muzea a konají se tu knižní trhy. Také tu najdeme radniční věž ze 13 století na kterou lze vyšplhat za rozhledy po městě.

Já pokračuju dál po ulici Strada Nicolae Balcescu což je pěší zóna s mnoha res­tauracemi, kavárnami a obchody. O dvě ulice dále se pak nachází pravoslavný kostel Svaté Trojice otevřený roku 1906, na jehož stavbu přispěl i císař Josef I. Opět jenom jeden blok a stojím u kostela svatého Jana vedle něhož se hned nalézá knižní kavárna. Parkem s mnoha sochami se dostávám do ulice „Pevnostní“ (Strada Catetea) s pozůstatky hradeb a třemi věžemi, postavenými v letech 1357 – 1366 a to tesař­skou, keramickou a věží puškařskou. Mezi hradbami stojí ještě budova sibiňské filharmonie a muzeum historie. na konci ulice stojí bašta pojmenovaná po tehdejším starostovi Peteru Hallerovi a postavená v půlce 16 soletí.

a tady už se pomalu vracím zpět k nádraží. Ještě registruji sinagogu na třídě Ústavy a pomalu docházím k nádraží. Za chvíli se bude motoráček zvolna kolíbat do Fagaraše, ale to až v příštím díle.
 

Katedrála nejsvětější trojice

Nádherná katedrála v Sig­hisoaře postavená v neobyzantském sty­lu

Katedrála nejsvětější trojice
Centrum Sighisoary

Centrum Sighisoary

Barevné domky v centru města vás donutí alespoň na chvíli se toulat úzkými uličkami.


Rodný dům Vlada III Tepeše.

Rodný dům krutého vládce Valašska stále přitahuje mnoho turistů.

Rodný dům Vlada III Tepeše.

Sibiu - náměstí Piata Mioa

Krásně opravené domy na náměstí, kde se konají i tradiční knižní trhy

Sibiu - náměstí Piata Mioa

Sibiu - muzeum Brukenthal

Muzeum sídlící v nejvýznamnější barokní budově v Sedmihradsku – Brukenthalském pa­láci

Sibiu - muzeum Brukenthal

Sibiu -kostel svatého Kříže

Sibiu -kostel svatého Kříže

Gotický kostel byl stavěn skoro 140 let.



Články v okolí
Zajímavosti v okolí
Chtějí tam
Chci tam
Byli tam
Byl jsem tam