Cestopis Norsko 2017 - Odda, Trolltunga

Grafické znázornění cesty na Trolltungu

terén k Trolímu jazyku je opravdu velmi náročný

Pokud jste vybrali cestu stezkou, tak půjdete prvních pár kilometrů po této štěrkové cestě

Po příchodu jsme se zařadili do této ještě velmi krátké fronty lidí čekajících na vyfotografování se na Trolím jazyku.

Budík zvoní v pět ráno a tak spěchám do koupelny, abych všechno stihla. Chceme vyjít brzo ráno, dokud není tolik lidí.
Přijíždíme na parkoviště a platíme 300NOK. Je vidět, že už teď jdeme pozdě, protože parkoviště je skoro plné. Je 6:47 a my vyrážíme vzhůru. Jít můžeme buď podél lanovky nebo stezkou. Vybíráme stezku, takže prvních pár kilometrů jdeme po klikaté stezce plné štěrku.
Připravujeme se na 22 kilometrovou túru, při které v prvních dvou kilometrech čekáme prudké stoupání. Jdeme přes obrovské balvany a potoky, několikrát málem vypustíme duši, ale i přesto musím říct, že máme dobré tempo a ani se moc nezastavujeme. Sebou máme svačinu, pití a to pouze jednu láhev, všude kolem je totiž ledovcová, čistá voda, takže si láhev můžeme kdykoliv dopustit. Další důležitá věc, když se rozhodneme jít takovou túru je oblečení na převlíknutí. Přece jen celá túra trvá přibližně osm hodin a vyjít nahoru do té zimy v propoceném oblečení nic moc.
Sbíráme všechnu sílu a šlapeme co to dá. Já jsem chvílemi velice ,,optimistická“ a snad ještě víc, když začne poprchávat . Míra mě dostal… otočí se na mě a říká ,, Taky tě ta příroda tak nabíjí jako mě?“ jakmile viděl můj výraz vraha, nepotřeboval odpověď. Při takové cestě prostě máte chvilky, kdy si říkáte, že toho máte plné zuby.
Ale na všechny ty těžké chvíle, puchýře a bolavá záda na chvíli zapomínáte, jakmile si představíte tu krásu, co uvidíte nahoře.
Dá se říct, že cesta je dobře značená a tak není potřeba kompasu. Signál tu není, takže navigace by nám byla k ničemu.
Máme za sebou pěkný kus cesty a před sebou pořád jen mlhu. Ještě dva kilometry a konečně tam budeme. Cesta je opravdu náročná zejména pro kotníky a kolena, takže je určitě důležitá dobrá a pevná obuv.
Blížíme se k cíli, jsme u posledního kilometru a už z dálky vidíme, jak se hromadí lidi. Hurá! Dokázali jsme to ! Jsme tady! užíváme si každý okamžik, připadáme si jako na nějakém konci světa, někde kde se zastavil čas, jsme pryč od reality v krásné přírodě, žádná auta, rámus, jen občas sluneční paprsky a odcházející mlha pod kterou se nám jasní krásné modré jezero Ringedalsvatnet. Uvědomujeme si, že tohle jeden z těch životních výletů, na který nikdy nezapomeneme.
Míra hned čeká ve frontě a já se připravuji, abych udělala tu nejlepší fotku. Zároveň mám o něj strach, že spadne dolů a bojuji s tou nesnesitelnou zimou. Je to přesně to, o čem jsem mluvila, když nemáte pořádné suché náhradní oblečení tak v těch propocených věcech zmrznete. Ani jsem se nešla vyfotit, byla jsem zmrzlá snad úplně všude, což mě teď dost mrzí, protože když mě Míra viděl jak se klepu, vydali jsme se zpět dolů na parkoviště. Příště to chce určitě lepší výbavu….
Cesta zpět je mnohem náročnější. Několikrát stavíme a odpočíváme. Všechno nás bolí, všude máme puchýře a o zádech ani nemluvím. Do toho taháme ten batoh a tak Míra rýpavě prohlásí ,,co myslíš, jak dlouho jsi ten batoh nesla ty?“ a nějaká češka procházející okolo nás, se usměje a říká ,,no já myslím, že moc dlouho ne, co?“ a já mám na Míru vztek a nejradši bych ho vzala kamenem po hlavě, takhle mě ztrapnit a zrovna když jdou češi! ale to jen tak pro pobavení…
Cesta dolů je náročnější a náročnější. Máme už poslední síly a stavíme každých pár kilometrů. Konečně scházíme ke štěrkové cestě a máme před sebou poslední 4 km. Z posledních sil jsme se plazili dolů na parkoviště a bylo to snad nekonečné.
Musím říct, že to stálo za to a poprali jsme se s tím mnohem lépe než leckteré páry co šli za námi a byli špičkově trekingově vybaveni. Jsem na nás tolik pyšná. Tohle stálo za to…


 

Po našem příchodu se mlha začala rozpouštět a vykoukala na nás tahle nádhera

I Míra si vystál frontu a dočkal se fotky

Celou cestu jsme byli těmito cedulemi informování o tom kolik kilometrů jsme ušli a kolik nás ještě čeká

cestou narazíte na spoustu vyhlídkových míst k odpočinku…jedním slovem nádhera