Cestopis Kuba mýma očima

nechat si vše ukázat, předvést a pak teprve platit. Ceny taxíků, ubytování, doutníků, výletů apod. jsou přinejmenším dvojnásobné. Ale nedivme se, komunistický režim zdecimoval hospodářství a možnosti obživy. Kubánci se naučili přežívat jak se dá a utrhnout si alespoň část z peněz, které turisté do země přivážejí. Kubánců je mnoho, takže nabídka vysoce převyšuje poptávku a o Vás, jako o zdroj deviz se obyvatelé Kuby doslova poperou. Vrhnou se na Vás, sotva vystoupíte z letadla, osloví Vás na ulici, počkají si na Vás u autobusu.
Kdo se tím však nenechá otrávit, užije si karibských vln a pláží. Pozná jinou kulturu a objeví, že Kuba je krásný kus země. Že lidi jsou tam dobří i zlí, jako všude jinde a bude jim držet palce, aby ten marasmus ,ve kterém už nějaký ten pátek žijí, přemohli.

Jestli jsem nebyla na něco připravená, tak na tohle. Od dětství slýchám o životě na Kubě. V šedesátých letech tam otec pobýval dva roky pracovně a vzal k tomu celou rodinu. Podotýkám, že to jsem ještě nebyla na světě, abyste nenabyli dojem, že tohle povídání píše nějaká stará rašple. Pojmy jako Varadero, Viňales, Zátoka Sviní jsem znala už jako dítě. Ale tohle byl šok. Padesát let stačilo, aby komunistický režim nechal zpustnout nejen domy, ale i lidské hodnoty. Vše vypadá jakoby zakleté v čase. Polorozpadlé domy, opuštěná hřiště, vybydlené paneláky. Ale pak jsem se na celou věc začala dívat jinak. Žijí tu lidé a ti lidé se snaží přežít. Snaží se postarat se o své děti. V mezích, které jim byly striktně dány se pohybují kolikrát na hranici, aby se dostali k jídlu, k výdělku. Nejsou jiní. Jsou jen v jiné situaci.

Kolikrát se mi nechtělo věřit, že v těch rozvalinách bydlí lidé. Ale bydlí.

Široké a 8 km dlouhé nábřeží. Kubánci chytají ryby a opodál stojí cedule : Zákaz rybolovu! Jako u nás :)

Odtud Fidel promlouval k davům.

Pevnost, která chránila Havanu před nájezdníky z moře. Odtud vidíte Havanu jako na dlani. Dostanete se k ní trochu netradičně – tunelem, který vede pod zálivem.

Veradero je nejznámější turistická oblast, kde se můžete válet na pláži, popíjet kubánské kafe v kavárně, dobře se najíst a zatancovat. Je zde bezpečno a čisto. Pláže jsou plné a moře karibsky průzračné. Jen pozor na sluníčko!

Pro mne nejkrásnější, co jsem na Kubě viděla. Azurové moře a bělostný písek. Tohle místo prý mají v oblibě Kanaďané. No není divu. Proti jejich sychravému počasí je tohle učiněný ráj. Pokud bych měla být zasněně romantická, tak zde bych si dovedla představit líbánky.

Není to zase tak dávno, co jsme podobné plakáty měli i u nás doma. Naštěstí se to budování lepších zítřků přesunulo trochu jiným směrem. Nicméně – když si tak čtu ty volební billboardy ….

Koloniální městečko Vás měkce pohladí po duši. Lidé se sem chodí radovat. Úzké uličky dlážděné kamením, v centru na schodech každý večer hraje živá hudba.

Vedle Varadera a Trinidadu další nejčastěji navštěvovaná oblast. Zdejší kraj je pověstný pěstováním tabáku a výrobou doutníků. Vápencové podloží dalo vzniknou rozsáhlým jeskynním systémům a skalnaté útvary, zvané mogoty jsou pro tuto část Kuby charakteristické. Zde můžete jezdit na koni nebo pozorovat úchvatné západy slunce. Bodrý Kubánec Vám tu předvede jak vyrobit doutník a vysvětlí Vám, jak to s tím pěstováním tabáku vlastně je. Jo a ještě poznámka – nikde jsem neviděla, že by doutník šoulela černá Kubánka na vlastním stehně! Vždy jen Kubánec a na prkýnku.

V zátoce sviní proběhla v roce 1961 invaze kubánských exulantů, jejichž cílem bylo svrhnout režim Fidela Castra. Akce byla financována americkým režimem. Kubánská armáda rozdrtila protivníky do tří dnů a dodnes z této slávy žije. My jsme ovšem věnovali pozornost spíš překrásné pláži Girón, která byla téměř liduprázdná. A také grilované rybě. Tu nám připravil místní stánkař. Čekali jsme, že zaplatíme nehorázný peníz, protože ryba je na Kubě trochu extra záležitostí (všude se jí hlavně kuřata), ale za dvě porce a dvě piva jsme i se spropitným dali 25 CUC!