Cesta Kurajskou stepí

Silnice prochází vesničkou Kuraj (Курай), i když nazývat několik stavení vesničkou je asi trochu přehnané. Nicméně je zde dobře patrná příslušnost tohoto regionu k pasteveckým národům stejně jako blízkost Mongolska. Přestože je zde jen několik málo stavení, tak se dá sehnat doprava blíž k horám.

Řeka Čuja už podle názvu vede okolo hlavní silnice (Čujského traktu) a kousek za vesnicí je přes ni postaven můstek. Za ním už se rozprostírá samotná step.

Vzhledem k tomu, že na stepi nejsou žádné stromy, tak máme jako na dlani zasněžené vrcholky hor. My míříme do doliny říčky Aktru (Актру).

Cesta začíná stoupat a objevují se první stromy. Přestože cesta vede ještě dál, tak ne vždy je zcela sjízdná (nebo se řidiči dál prostě nechce jet). Stav cesty a mostů přes říčku Velký Aktru (Б. Актру) jsou zřejmě silně závislé na jarním počasí a rychlosti tání sněhu.

Po některých mostech by si s nákladním vozem troufl opravdu jen otrlý řidič. Když je ale hezké počasí a není kam spěchat, nezaškodí lehký pochod na rozhýbání. Navíc za námi občas vykoukne Kurajský hřeben za hlavní silnicí.

Postupně se z obou stran přibližují kopce a otevírají se první výhledy. Z šířky koryta řeky, kde nerostou stromy je zřejmé, že se tudy občas valí podstatně víc vody.

Zanedlouho před sebou máme jako na dlani závěr celé doliny a tím i cíl naší dnešní cesty. Dolina je uzavřena horou UPI (УПИ) (3 781m n. m.), z níž sestupují ledovce Malý (vlevo) a Velký (v dolině vpravo) Aktru.

Na konci doliny je tábor Aktru. Je zde několik roztroušených dřevěných domků a malé jezírko. Ideální místo pro odpočinek před další cestou, která už bude stoupat na hřeben. Dá se tu najít místo na stan a i dřeva je tu dost.

Místní turisté tu postavili i pomníček své mladé kolegyni a jako upomínku všem návštěvníkům, aby zbytečně neriskovali.