Výstup na Špičák a Svaroh

Okruh začíná na náměstí v Železné Rudě, odkud se vydáme po modré turistické značce vedoucí nejdříve po ulici Javorská. Za čerpací stanicí pak modrá odbočuje z hlavní silnice doprava a začíná stoupat lesem. Asfaltová cesta se brzy změní ve zpevněnou cestu a modrá značka nás dovede až na rozcestí Pomník Adolfa Kašpara. K samotnému pomníku, který je o několik desítek metrů dále vede krátká odbočka. Na rozcestí se dáme doprava a po červené zvolna stoupáme (opět po asfaltové cestě) k Čertovu jezeru. Tento úsek není pro pěšího turistu příliš záživný, ale rychle utíká a po třech kilometrech už jsme na konci asfaltky a čeká nás krátké klesání k Čertovu jezeru. Pohled na rozlehlou hladinu (jedná se o druhé největší ledovcové jezero na Šumavě) a na svahy Jezerní hory (1 343 m n. m.) předchozí „nudu“ určitě vynahradí.

Z rozhledny je vynikající výhled do všech stran. Na fotce níže je v popředí Malý Špičák, vlevo v dálce napůl holý vrchol Jezerní hory, vpravo od ní je nepříliš výrazný další dnešní cíl, Svaroh. A uprostřed, v dálce za Malým Špičákem, jsou vidět vrcholky Velkého a Malého Ostrého a ještě dále třeba Čerchov, nejvyšší vrchol Českého lesa. Z rozhledny je také krásný výhled na Čertovo jezero a za ním se tyčící nejvyšší vrchol Šumavy – Velký Javor – viz úvodní foto.

Z vrcholu Špičáku se po stejné cestě vrátíme zpět na červeně značenou turistickou stezku, Na rozcestí odbočíme doprava a pokračujeme až k rozcestí Rozvodí. Zde odbočíme doleva a po jednom kilometru trochu prudšího klesání (stále po červené) se dostaneme až k hladině Černého jezera. Černé jezero je nejen největším ledovcovým jezerem Šumavy (18,47 ha), ale i největším přirozeným jezerem v celé České republice (přestože jeho hladina byla o něco zvýšena uměle postavenou hrází). Jezero slouží také jako horní akumulační nádrž stejnojmenné přečerpávací vodní elektrárny, spodní nádrží je Údolní vodní nádrž Hamry na Úhlavě. Nad protějším břehem jezera se vypíná více než 300 m vysoká Jezerní stěna (fotka není bohužel příliš kvalitní kvůli nevhodným světelným poměrům).

Pokračujeme dále po červené, která vede nejdříve kolem břehu jezera a pak se napojuje na asfaltovou cyklostezku. Po asfaltce zdoláme krátké stoupání a pomalu začíná druhá, dobrodružnější část túry. Na Svaroh totiž nevede z české strany žádná značená cesta. Přibližně po 1 300 metrech od napojení červené značky na cyklostezku je neznačená odbočka vlevo, která nás po několika dalších odbočeních dovede až na hřeben Svarohu. Ale pokud si chcete cestu zkrátit (alespoň co se týče vzdálenosti, časově to není tak jisté), je možné z asfaltky odbočit vlevo už dříve. Asi nejlepší je využít jednu v současnosti nepoužívanou a zarostlou, přesto ale dobře zřetelnou cestu, která nás po chvíli zavede k vyschlému korytu potoka, kterým pak stoupáme asi 500 – 600 metrů (pokud snad náhodou v korytu poteče voda, je pravděpodobně vhodnější pokračovat vedle podél něj). Koryto nás dovede až k další asfaltové cestě, která v těchto místech končí. Ale dále do svahu pokračuje další nepoužívaná a tudíž vysokou travou zarostlá cesta. Jak stoupáme, dostáváme se mezi mladší a mladší stromy, cesta je méně a méně zřetelná (někdy spíš jen tušená), ovšem za zády se nám otevírá parádní výhled. Po necelých 500 metrech se konečně opět dostaneme na zřetelnější cestu, která, pokud se po ní vydáme doleva, nás brzy zavede až na hřeben. Před pokračováním vzhůru doporučuji se zde na chvíli zastavit a vychutnat si krásný výhled mj. na vodní nádrž Nýrsko.

Svaroh a jeho svahy ve vyšších polohách patří mezi oblasti zasažené před lety větrnou a kůrovcovou kalamitou. Ale i zde se les docela rychle obnovuje, je tu plno mladých stromků a pokud nepřijde další kalamita, brzy budou výhledy opět jen omezené. Po hřebeni probíhá státní hranice a po ní mezi borůvčím vyšlapaná pěšina (německá značená turistická stezka). Dáme se po ní doprava a po několika desítkách metrů dojdeme k informační tabuli o bývalé Juránkově chatě (resp. chatách), která zde kdysi stávala. Dnes tu po ní zbyla už jen hromádka suti.

Po dalších zhruba 200 metrech už jsme na vrcholu Svarohu (1 333 m n. m.). Vpravo vedle cesty je malá skalka s pamětní deskou na Arnyho Juránka, propagátora lyžování (po kterém byla pojmenována i dříve nedaleko stojící chata) a kovovým křížem. Od kříže je pěkný výhled především severním a západním směrem. Pokud se chcete pokochat i výhledem na jih, do německého vnitrozemí, stačí popojít po značené stezce několik desítek metrů na německé straně k další malé skalce s křížem – Zwercheck.

Návrat do Železné Rudy je možný různými trasami. Pokud se nechcete vracet po stejné trase, jako jste přišli, je možné například v nevýrazném sedle mezi Svarohem a Jezerní horou odbočit doprava po německé stezce Lo 5 Zwerchecker-Steig a z ní pak odbočit doleva a po některé z neznačených cest se opět vrátit na českou stranu a pak pokračovat dále až do Železné Rudy. Ze zmíněného sedla sice pokračuje také lákavá vyšlapaná pěšina směrem na Jezerní horu, ale zároveň je tam také hranice Národní přírodní rezervace Černé a Čertovo jezero se zákazem vstupu. Takže obyčejný smrtelník se musí této oblasti bohužel vyhnout.