Triglav od Bohinjského jezera

Zvolili jsme variantu nočního přejezdu a tak hned po práci vyrážíme z Brna přes Maribor a kolem 23h dojedeme na místo, které mám vytipované a které není v NP (tam za přespání nadivoko hrozí vysoké pokuty a strážci NP si to opravdu hlídají). Ráno se probouzíme s výhledem na louky, kousek od řeky Bohinjky, posnídáme a vyrážíme do Staré Fužiny.

Vesnice je hned na začátku Bohinjského jezera. Vlastně je to vesnický skanzen s tradiční selskou architekturu oblasti Triglavského parku. Uděláme si krátkou zastávku u kamzíka při jezeru a pak jedeme na nejvyšší parkoviště, kde necháme auto. Parkoviště je placené, ale cesta pokračuje dál (bez zákazu vjezdu) a dá se nechat i podél cesty. Odtud pak vede značená stezka (nejen do kaňonu Mostnice), ale i na Kosijev dom a planinu Vogar.

Na tuto chatu vede několik cest, které jen různě obkličují Vodični Vrh. My jsme přes něj šli, ale je to cesta s asi nejvíce výškovými metry. Za to ale s krásnou vyhlídkou na Planinu Blato. Jinak je lepší zřejmě následovat ukazatel a vydat se přes Planinu Vogar.

Kousek pod Vodičnim Vrhem je dřevěný stůl s úžasnou vyhlídkou, akorát tak dělaný na doplnění energie.

Na chate Pri jezeru si dáme kafe a čaj, pokecáme s majitelem chaty na téma CK Kudrna (jelikož na sobě má Kudrnovské cyklotričko) a pokračujeme na další planinu. Značení je místy opět dost zmatečné, ale máme naštěstí mapu i GPS a tak volíme nejkratší variantu.

Tato chata otevírá dolinu Sedmi Triglavských jezer, která je krásná zejména na podzim, díky zlatavému zbarvení modřínů a smaragdové vodě v jezerech. Obsluha na chatě byla trochu zarážející, ale připisujeme to konci sezóny. Více jsme se však zarazili nad časem výstupu na Triglav, jež je zde uvedený jako 5h.

Dnes máme v plánu přejít přes Hribarice a Tržaškou koču na chatu Planika, kde máme zamluvený nocleh. Chata je otevřená poslední víkend. V Julkách je všeobecně hodně chat, každý den narážíme minimálně na dvě a na zimu se chystají všechny z těch výše položených.

Ráno se probudíme do mlhy a ta nás doprovází až k poslednímu, Zelenému jezeru. Tam se zvedne a konečně se do nás opře sluníčko a výhled na okolité štíty je rázem mnohem optimističtější. Na fotce je jedno z jezer pod Zasavskou kočou, ke které si zajdeme jen pro fotku a pro kešku :).

Výhled od chaty je parádní…leč turistická cedule ukazuje dobu výstupu na Triglav shodně, jako chata 2,5 h za námi – 5 hodin.

Sněhu přibývá a do sedla ne a ne dojít. Když už si myslíme, že jsme v něm, totálně nás zmatou opět nelogické rozcestníky, některé zásadní směry navíc chybějí úplně. Usoudíme tedy, že v sedle, které i vypadá jako sedlo, ještě pořád nejsme, ale že je ještě půl hodiny od nás, směrem na Tržaškou koču.

Od dalšího rozcestníku k chatě je to asi 10 minut, a jelikož definitivně odpískáváme dnešní výstup na Triglav, dáme si tu delší pauzu. K další – cílové – chatě (Dom Planika), to jsou už jenom necelé 2 hodiny.

Procházejíc pod Triglavem pak luštíme iniciály turistů, co si dali tu práci a podepsali se sesutým vápencem

Cesta vede po mírně nakloněné rovině, k chatě se stoupá až v samém závěru, přesto nás asi 2× potkají tyhle lanem zajištěné úseky.

To nejlepší na závěr dne. Úžasná podívaná na převalující se mraky se nám naskytla díky vznikající inverzi. Takže pokud se někdo nestihl kochat během dne, tady si to vynahradil. Ale i bez mraků zde bude úžasný výhled.

Chata se rovněž zazimovávala. Pro nás to znamenalo zavření společné noclehárny, ale vytápěnými pokoji jsme nepohrdli. Za noc s polopenzí s OEAV jsme zaplatili 33€.

Ráno vstáváme před šestou. Ne že bychom nemohli dospat, ale hustá deka mraků – pokud se zrovna nacházíte nad ní – je neopakovatelný zážitek.

a skály jsou sežehnuté do ruda

Protože jsme si nevzali mačky, zkoušíme vylézt jen tam, kam nám to bezpečnost a morálka dovolí. Nakonec je z toho Mali Triglav a s tím jsme maximálně spokojení.

Když dosahujeme každý toho svého „vrcholu“, dáváme se na sestup a těšíme se na snídani na chatě.

Mostnice poklidně protéká ledovcem uhlazenou dolinou Voje, pod chatou Planinska koča na Vojach se začíná jeho nejdivočejší část. Prvních 600 metrů je většinou řeka očím návštěvníků skrytá. Objevuje se u Češenjského mostu, který byl postaven na mostu přírodním. Odtud vede značená cesta soutěskou. Mosty daly soutěsce jméno a umožňují nám pozorování z obou břehů. Dolina se většinou chodí ze Staré Fužiny „Koritem Mostnice“ a vycházka pokračuje nádherným údolím s pastvinami až k stavení, kde se můžeme zastavit na občerstvení. Hospodyně má napečené koláče, když dojdou, zadělává hned na další.

Posilněni štrůdlem, pokračujeme pohodovou procházkou, s teď už zcela jinými typy turistů.

Postupně se dostaneme až k úzké, hluboce zařízlé soutěsce (1 km dlouhou a až 20 m hlubokou), ve které můžeme obdivovat smaragdovou barvu říčky, vodní víry a bizarní skalní útvary, které voda vytvořila. Nejznámější je slon, další se můžeme pokusit pojmenovat podle vlastní fantazie. Z mostů můžeme pozorovat vodu pod sebou, v každém okamžiku je jiná.

Vynikající jedlá houba, které je kolem soutěsky plno. S košem na hory nechodím, a tak nachází svoje využití alespoň helma.

Když už vše dobře dopadlo, přejíždíme hory do Italského městečka Duino, které leží na skalnatém pobřeží Jaderského moře, nedaleko Terstu. Duino je známé především díky stejnojmennému hradu na pobřeží a objevil se dokonce v několika záběrech českého filmu Účastníci zájezdu, který se natáčel nedaleko.