Trek přes Hoverlu a Svidoveckou poljanu

Stavíme stan hned za poslední chalupou vesnice Luhy a máme toho opravdu dost.

Cestou na Hoverlu, vítané osvěžení, voda má asi 18°C ale vzduch už po ránu kolem 30°C. Také jsme museli projít branou národního parku a zaplatit poplatek ve výši 30 hřiven za osobu (méně než 30 Kč)

Chatička místních „rangers“, za postavení stanu se platí 20 Hřiven. A strážci parku si zde přilepšují k výplatě prodejem lahvového piva a pálenky. Oba mluví docela slušně česky a poskytují nám, krom piva docela dost cenných informací.

Tak moc jsme se těšili na vrchol Hoverly, ale valí se přes něj mraky a je pěkná kosa. Jsme zde, na rozdíl od roku 2013, kdy nás sem počasí nepustilo vůbec.

…na západní straně se mraky občas roztrhnou a tak je chvílemi i cosi vidět.

Kontakt s ostatními pocestnými je důležitý.

Vždycky se najde někdo, kdo vám přijde poradit.

Míst na táboření je všude dost.

Krásná, že?

Uvažujeme, že jestli zítra bude takhle, tak tam snad ani nepolezeme.

Jak se říká, ráno moudřejší večera. Je krásně, obloha „modrojas“ …a jde se nahoru.

A jsme nahoře na hoře,.....a Hanka ho má k svátku.

Počasí se výrazně zlepšilo. V pozadí jsou vidět vrcholy Petrosu a Hoverly.

Někoho možná zajímá, co na delších výpravách jíme. Zde je sušené jídlo vlastní výroby, v sušeném stavu cca 200 g, po přípravě, zalití vařící vodou a 15–20 min bobtnání, ještě přidáme trošku sádla a …dobrou chuť!

Romantika každým coulem, jen na místech kde se táboří často, bývá trošku svinčík, ale i taková je Ukrajina.

Po sedmi dnech krátká návštěva „civilizace“ a nákup chybějících surovin. Mimochodem, a to ji zrovna dvakrát nemusím, vodku zde mají naprosto vynikající a 0,5L vás vyjde na cca 75 Kč.

Od posledního koupání už uplynulo „pár“ dnů, a denní teploty jsou v posledních dnech někde kolem třicítky…tak se nám nedivte.

Tentokrát se nazdařbůh vydáváme do kopečků neznačenou cestou.

A přece občas narazíte na nějaké obydlíčko i daleko daleko ode všeho a ode všech.

Toto se vám může stát kdekoliv i na značené cestě někde u nás, ale tady daleko v hlubokých lesích, na jakési ovčí pěšince to přijde drobátko dobrodružnější.

Ohýnek můžete udělat všude a tak dáváme přednost vaření na ohni. Plynový vařič s sebou neseme, pro případ vaření ve stanu, například při špatném počasí.

A jsme opět nahoře na poloninách. Pokud najdete odvahu opustit značené cesty, dny a dny nepotkáte vůbec nikoho.

Cestou z velké Bliznice (1881 m) na malou Bliznici (1872 m) Radost a krásné výhledy, nám trošku kazí nošení asi 6L vody na osobu.

Pomaloučku se nám blíží konec našeho „couru“. Moc se nám sice dolů nechce, ale co naděláme.

Předposlední den přicházíme do města Rachiv. Na poslední noc bereme hotel a „luxusní apartmán“ za necelých 350 Kč noc/2 osoby. Taky hospody jsme prošli, vypili a snědli na co jsme přišli. BYLO TO KRÁSNÉ, BYLO TO SUPER......BYLO TO KRÁTKÉ.