Na kole Atacamou k Měsíčnímu údolí

Po tom, co vystoupáte z údoli Valle de Muerto se vám otevře široký pohled na nehostinnou pláň. Před vámi je jeden z nejúnavnějších částí tohoto celodenního výletu. Zhruba šest kilometrů jízdy po pistě se spoustou šterku a písku. Před vámi se tyčí dlouhatánský hřeben Cordon Barros Arana s výškou v průměru okolo 3 500m n. m. (přes který vede hlavní silnice Calama-San Pedro de Atacama). Na obzoru je osamocený dominantní vrch Cerro Quimal (4 275m n. m.)

Při pohledu zpět je pěkně vidět „průrva“, kterou jste vyjeli z Valle de Muerto. Panoráma dotvářejí špičky vulkánů, které na vás vykukují na tomto výletě po celý den.

Díky špatné cestě pojedete těch 6km víc jak půl hodinu, než narazíte na pěknou asfaltku – hlavní silnici spojující Calamu se San Pedro de Atacama. Skoro se vám nechce věřit, že na této rovince se mohl někdo vybourat a položit zde život.

Po pěkné asfaltce pojedete ani ne kilometr, než vás cedule navedou na prašnou silničku vedoucí rovně až k obzoru. Jízda po ní je však daleko lepší než po poušti, to bez debat. Cedule hrozící smykem za deště vás možná rozesmějí co bduete zničení pouštní vedrem a suchým vzduchem po celodenním šlapáním do pedálů.

Po třech a půl kilometrech jízdy prakticky po přímce dojedete na křižovatku odkud vás čeká finální výjezd do Měsíčního údolí. Na křižovatce je i cedule varující před minami v okolí cesty, tak je dost rozumné se v této pasáži držet na cestě a nezkoumat okolní pustinu. Na obzoru jsou už kopce, kde se místní zajíamvost nachází.

Z atacamské pláně vás čeká výjezd do docela prudkého kopce. Údolí se totiž skrývá za malým skalním hřebenem, na kterém je jako bonus velká písečná duna.

Konečně se dostanete ke „vstupní bráně“ do této zajímavé oblasti plné bílých skal a písečných dun.

Za „bránou“ je prudká zatáčka od které silnice dále stoupá podél barevného hřeben směrem k obrovské písečné duně. To už je začátek Měsíčního údolí – to je ale už jiný příběh.