Cestopis Norsko 2017 - Velryby v Andenes

Naše cesta z Nordkappu pokračovala přes Senju, což je druhý největší ostrov Norska v kraji Troms, který se nachází za polárním kruhem západně od města Finnsnes. Celkově se rozkládá na území 1 586 km2 s maximální nadmořskou výškou 984 metrů nad mořem. Na ostrově trvale žije přibližně 8 000 lidí. Zde jsme si udělali jen krátkou přestávku v kempu Senja, který tedy za sebe moc nedoporučuji, pokud máte rádi klid, protože tento kemp je opravdu veliký, hlučný a pokud narazíte ve sprše na teplou vodu, máte velké štěstí. Na druhou stranu musíme pochválit mini zoo a dětská hřiště pro děti, a tím, že se kemp nachazí blízko vody je využití velké a nudit se s dětmi nebudete, jen ty noci jsou zde velice hlučné. Původně jsme si ostrov chtěli celý projet a navštívit největšího trolla na světě, ale bohužel, nemáme tolik času, takže hned ráno druhý den 9. července vyrážíme na další bod naší cesty a tím jsou severní Vesterály, Andenes. Podotýkám, že jedeme autem a trajekt nevyužíváme. Nenalezli jsme o něm všechny potřebné informace a nemohli jsme si dovolit ztrácet čas.

Mě hlavně zajímá proč se pozorování velryb uskutečňuje zrovna v Andenes a dočítám se, že je tomu tak proto, že se zde nachází pevninský šelf, který neobvykle blízko, cca 15 km od pobřeží, prudce padá do několikakilometrové hloubky. Právě v těchto hloubkách vyhledávají plejtváci obrovští potravu.
My bychom potřebovali dojet dnes do Andenes včas, protože chceme stihnout poslední prohlídku a ta by podle informací z internetu (http://www.whalesafari.no/) měla být v 17hod.
Jsme včas na místě a tak si hned jdeme zamluvit lístky do informačního střediska. Paní na recepci nám vysvětluje, že v tuhle chvíli neví, jestli je na lodi volno, ale zjistí to a za půl hodinky nám zavolá, jestli můžeme přijít nebo ne. Souhlasíme a jdeme mezitím do vedlejší kavárny. Dáváme si espresso, kávu Latte a hamburger celkem za 210Kr a ještě než dopijeme kávu, telefonuje paní z recepce, že můžeme dorazit. Nemůžeme se dočkat.
Za chvíli míříme zpět do informačního střediska, platíme vstupné 1990 NOK a čekáme na průvodkyni a kapitána. Jsme tu tři páry, z toho dva páry češi, což je opravdu hezká náhoda.

Jsme dost překvapeni, když nás navlékají do jakýchsi skafandrů a upozorňují, že nám bude opravdu velká zima. Říkáme si, že přece pojedeme nějakou pěknou jachtou, kde nám jistě rádi připraví čaj. Připadám si v tom jako silničář a Míra jako kosmonaut z NASA.
Bavíme se dobře do doby, než vyrážíme k molu. Průvodkyně říká, že naše loď je na levé straně mola a v tom se rozzáříme, protože je zde jako první zaparkovaná krásná jachta, takže se tam vidíme s teplou polévkou a čajem jak mimochodem slibují i na svých webových stránkách. Jenže nás hned přejde úsměv ve chvíli, kdy kapitán ukáže na naši pravou loď. ,,To si dělají srandu, to pojedeme touhle křapkou jo?!“ prohlásil můj milovaný a já se mohla potrhat smíchy. Měla jsem pocit, že nás v tomhle musí ta velryba převrhnout. Je vidět, že opravdu nemáme zkušenosti…
Vyplouváme asi 25 km od majáku a zahlédneme i pár papuchalků. Když jsme v oblasti, kde by se měli vyskytovat velryby, zastavíme a čekáme. Všichni netrpělivě drží foťáky, jenže zatím si mohou vyfotit tak maximálně racka, který kolem nás pořád krouží a zvědavě si nás prohlíží.
Když konečně něco průvodkyně zahlédne, dá povel kapitánovi a ten náš člun rozjede na plné pecky k velrybě. Když jsme poměrně blízko, vidíme hřbet, je to Vorvaň, chvilku vydechuje, pak se potopí a zdvihne svůj mohutný ocas. Na tuhle chvilku všichni čekáme a tak fotíme o sto šest. Po chvíli jsme u druhého, pak třetího, a když už vyrážíme zpátky na břeh, zahlédne průvodkyně ještě čtvrtého. Bohužel je poslední.
Vorvani byli pravděpodobně samci, protože samice žijí ve skupinách a spíše v teplejších vodách, kam se za nimi za podzim kvůli páření samci vydávají. Tito samci mají obvykle 15 – 20 metrů a je to opravdu velká podívaná. Jsme nadšení. Bohužel se už musíme vrátit zpět a mě tak napadá, že to, co uvádějí na internetu vůbec není pravda. My totiž nedostali ani certifikáty, ani občerstvení a už vůbec nabídku, že bychom mohli vidět i muzeum. Nevadí. O certifikát si píšu na emailu. I tak to byl úžasný zážitek a jeden z mých splněných snů, na který nikdy nezapomenu.

Nyní musíme rychle najít místo na stanování. Na doporučení našich českých spolucestujících z velrybářského člunu jedeme do kempu Stave, která nás přímo uchvátil, protože se totiž nachází u krásné písečné pláže s božským tichem a krásnou přírodou. Cena je příjemných 170kr včetně dvou žetonů do sprchy. Takže za nás tento kemp určitě ano. Dnešním dnem je tedy stav našeho tachometru 4231 km a jen dnešní cesta do Andenes trvala 5hod 30 minut.

pozorování Vorvaně obrovského v jeho přirozeném prostředí

Netrpělivé očekávání další velryby

stanování v kempu Stave u pláže Norského moře, foceno o půlnoci