Cestopis Norsko 2017 - Nordkapp

Jsme na cestě tři dny. Máme za sebou trajekt trasy Sassnitz – Trelleborg, stanování ve Švédsku, stanování ve Finsku a teď je čas přejet hranice Norska a splnit si velký sen. Prvním bodem naší výpravy je Nordkapp. Půlnoční slunce na nejsevernějším bodě pevninské Evropy. Dá se vlastně říct, že o nejsevernějším bodě můžeme jenom pochybovat, protože nejseverněji se nachází výběžek Knivskjelodden a navíc, jak zjišťuji také od Míry jde o ostrov a ne pevninu. Stejně si myslím, že Nordkapp bude stále tolik populárním turistickým cílem.
Konečně přejíždíme hranice Norska a vidíme tu přírodu, to o čem jsme snili a kvůli čemu jsme sem jeli. Silnice je samá zatáčka, všude začíná být opravdu pustá příroda a jen občas roste nějaký zakrslý strom nebo pobíhá stádo sobů. Zvířata tu opravdu mají hodně volnosti, což se mi velice líbí. Břehy fjordů zdobí ostré štíty hor, zvlněná krajina s vyvřelinami mi někdy připomíná spíš narovnané stohy prken. Jedním slovem je to úžasné a já to ani pořádně nedokážu popsat slovy. Cesta na Nordkapp je sice dlouhá, ale musím říct, že rozhodně není nudná. Silnici E6 jsme neopustili hodně dlouho, takže pro mě jako spolujezdce bylo spoustu času kochat se tou úžasnou přírodou.
Palivo pomalu, ale jistě dochází a tak narážíme na čerpací stanici Shell a ihned tankujeme, málem nás trefil šlak, je to nejdražší benzin jaký tankujeme a to za 16.5,–NOK/l ! platíme tedy celkem asi 400Kr a jedeme dál.
Je podvečer a my konečně přijíždíme k pokladně, kde platíme 540kr a parkujeme dokonce hned vedle karavanu sousedů z Ústí nad Labem.

Míra celý nedočkavý žene k budově na Nordkappu a skoro mě nenechá ani doobléknout, protože tady fouká opravdu silný studený vítr. V budově, která je před námi, má celou horní část prosklenou. Je zde nejseverněji položená pošta v Evropě, je zde také obchod, restaurace, pár pater do země kde najdete například kino nebo jeskyni. Před budovou je památník z r. 1878, v budově je zas vidět kámen v zemi s vrypem japonské expedice z r. 1907. Po pravé straně vidíme plastiky z r. 1988 vytvořené studenty z různých zemí (Tanzanie, Brazilie, Japonsko, Thajsko, Itálie, Sovětský svaz a USA). Hned vedle si můžete postavit svou mohylu lásku. Ani my nezapomněli.
Konečně vidíme onen slavný železný globus! Uděláme pár fotografií, procházíme si všechny místa, nakoupíme pár suvenýrů, pošleme pohledy rodině a jdeme na večeři.

Nordkapphallen

pohled na útes

Dvě hodinky od našeho příjezdu uběhly jako voda a již se pomalu blíží půlnoc. Lidé se začínali hromadit u zábradlí s fotoaparáty a někdy dokonce i šampusem, aby oslavili tu dlouhou cestu, která je vedla až sem. I my konečně uvidíme tolik vytoužený pohled na půlnoční slunce, které v letních měsících nezapadá za obzor, a proto je v nočních hodinách v celé oblasti světlo. Dovede si asi představit tu nádheru, když do toho pod vámi ještě ke všemu šplouchají vody Norského moře, části Atlanského oceánu, Barentsova moře a Severního ledového oceánu. Sledujeme, jak se místy slunce schovává za mraky anebo vykukuje. Je to něco krásného a romantického… Se spaním to bude horší. Jako většina lidí přespíme v autě na parkovišti. Je sice jen 6°C, ale i přesto po tak dlouhém dni poměrně brzy usínáme.