La Palma a víno

První vinná réva tu začala být pěstována někdy kolem roku 1505 v sídlech španělských přistěhovalců. Poloha Kanárských ostrovů se zdá být pro tento účel nevhodná, jsou tu prakticky nejjižněji položené vinice na severní polokouli. Ve skutečnosti je podnebí významně ovlivňováno příhodnou polohou v Atlantiku s optimálním množstvím srážek a příjemnou teplotou, která v zimě obvykle v nižších polohách neklesá během noci pod 15 stupňů a v létě nestoupá během dne nad 27 stupňů. Unikátní je i sopečné podloží, takže pěstování vinné révy a produkce kvalitních vín zde má svoji tradici. Škoda, že v Česku nejsou tato vína běžně k dispozici, na rozdíl od sousedního Německo, o vývozu do USA ani nemluvě.
Ostrov La Palma je z hlediska vinařské produkce rozdělen do tří oblastí.
Zóna Hoyo de Mazo zaujímá východní část ostrova. Vinná réva se tu obvykle „plazí“ po vulkanických kamenech a tufu bez jakéhokoliv vedení, na které jsme od nás běžně zvyklí. Je tak v přímém kontaktu se zemí. Typickými odrůdami tu jsou Negramoll (modrá odrůda) a Listán Blanco (bílá odrůda). Krásné plné tělo vín překvapí svojí ovocitostí a lehkostí.
Zóna Fuencaliente se rozprostírá na jihu až jihozápadě. I zde se vinná réva převážně „plazí“ po terénu, který je tvořen hlavně sopečným popelem. Nejdůležitějšími odrůdami tu jsou Malvasía, Listán Blanco a Bujariego. Nejznámější je asi první z nich, i když víno z odrůdy Malvásia obvykle spadá do kategorie polosladké až sladké.
Zóna sever, vinná réva je tu většinou různým způsobem vedena, např. jakousi střechou vrchních drátů či tyčí, případně je svazována do různých tvarů a opět vedena vrchními dráty. Odrůdová skladba je z mého subjektivního hlediska nejzajímavější a je nejvíce tvořena druhy Negramoll, Listán Prieto, Albillo a Almuňeco. Musím se přiznat, že právě vína ze severu byla pro mě ta nejpěknější, čímž ovšem nechci nijak podceňovat oblasti předchozí. Navíc tu je možné ochutnat skutečnou vinařskou raritu. Tou je Vino de Tea, které vzniká školením v sudech, vyrobených ze dřeva endemické borovice kanárské. Rozhodně to není řecká retsina, ale charakteristický tón pryskyřice a vůně jehličí dělá z těchto vín fantastický zážitek.
La Palma nabízí milovníkům pěkných vín mnoho zážitků, které lze spojit s poznáváním nádherné přírody.

Cesta letadlem trvá v případě přímého letu z Německa kolem 5 hodin. Z České republiky ale obvykle neexistují přímé lety, vše se protáhne o přestup někde jinde. Podle letové trasy se můžeme těšit pohledem na největší z Kanárských ostrovů Tenerife s dominujícím stratovulkánem Pico de Teide (3817 m.n.m.). Jiná letová trasa nás může zavést až nad severní část Tenerife – pohoří Anaga s členitým pobřežím plným útesů. Odtud už je to jen pár minut k cíli cesty.

Naše základna je kousek na sever od letiště v Los Cancajos. Odtud jedeme na jih po silnici LP-2 a v obci Callejones odbočujeme vlevo na parkoviště, jemuž vévodí pěkný dračinec. Místní vinařství zrovna nabízí celkem 7 různých vín, pocházejících z okolních lokalit: 3 červená, 4 bílá. Bez výjimky se jedná o Listán Blanco a Negramoll v cenových relacích od 4.50 EUR za lahev. Nahlížíme do sklepních prostor, kde jsou jak dřevěné sudy, tak nové nerezové technologie. Focení zakázáno.

Pokračujeme na samý jih ostrova do oblasti Fuencaliente (Los Canarios). Největším turistickým trhákem tu je vulkán San Antonio (677 m.n.m.). Z jeho hrany je pěkný pohled na celé jižní pobřeží s apokalyptickou sopečnou krajinou. Z vinařského hlediska jsou atraktivní vinice s vinnou révou plazící se na jednotlivých terasách po sopečném popílku. Tož honem k nějakému vinaři …

V roce 1677 pokryla erupce vulkánu San Antonio tuto oblast ostrova nánosem sopečného popele. Kolem roku 1690 se místní farmáři rozhodli začít tu pěstovat vinnou révu. Vinařství Carballo těží z mnohaleté tradice, praděda dnešního vlastníka Eliseo Carballo Péreze už vyvážel svá vína do Ameriky. Dnešní vlajkovou lodí je bez debat bílá Malvasía, přírodně sladké víno s aromatikou broskví a exotického ovoce. Za ochutnání však rozhodně stojí i plnější Gual, Verdello a Bastardo. Příjemná ovocitá vína vznikají z místních odrůd Negramoll a Bujariego. Vinařství snadno najdete poblíž odbočky k vulkánu San Antonio.

Východní a západní část ostrova v jeho středu propojuje silnice LP3, která se po mnoha zatáčkách zakusuje do horského hřebene a po dlouhém tunelu nás zavádí do jiného světa. Velmi často je totiž na východních svazích mlha, případně drobně mží, kdežto za tunelem vládne krásné slunečné počasí. Po zdolání zmíněného tunelu odbočujeme vlevo na velmi úzkou horskou silničku LP301 a zastavujeme v oblasti rozlehlých černých ploch, zelených borovic kanárských a hlavně nádherných výhledů na typické přetékající mraky, putující od východu a jako zázrakem se rozpouštějící za hřebenem Cumbre Nueva.

Pokračujeme po hlavní silnici LP3 a po klesání za městem El Paso odbočujeme na silnici LP2. V městečku Las Manchas je za benzínovou pumpou odbočka vpravo, která klesá k muzeu vína. Ve dvou podlažích červené budovy nalézáme expozici o historii pěstování vinné révy na La Palmě, stylově upravené sudy, na zahradě za domem ukázky různých odrůd a také interiér tradičního vinného sklepa s potřebným vybavením.

Vinařské zážitky je příjemné kombinovat se zdoláváním turistických cílů. Vyjíždíme po silnici LP4 do výšky 1880 m.n.m. na místo, odkud odbočuje vlevo vozová cesta se směrníkem Pico de la Nieve. Ta je určena jen pro terénní auta a končí u lesní chatky na horním okraji borovicového lesa. Odtud stoupáme úzkou stezkou až na východní hřeben Caldera de Taburiente na zmíněný vrchol, vysoký 2239 m.n.m. Je to vynikající vyhlídková cesta, nad nízkými mraky se tyčí Pico de Teide, vidět jsou i další sousední ostrovy La Gomera a vzdálenější El Hierro. Je sobota, a to je den, kdy si jdou místní lovci zalovit. Kolem se ozývá střelba …

V hlavním městě ostrova je hodně příležitostí ke kulinářským zážitkům. Odpočinkový den je možné začít na parkovišti u přístavu, kde se každou neděli od 9:00 koná bleší trh. Mezi vším možným sortimentem nalézáme i chlápka s věcmi z bývalé SSSR (Proletáři všech zemí, spojte se …). Místní specialitou je Cafe Barraquito, kafe s kondenzovaným mlékem (běžně Cafe Cortado), ovšem navíc s rumem.

Severovýchodní část ostrova není úplně typickou vinařskou oblastí, ale má jiné kouzlo. Vyrážíme z Los Cancajos, polojasno, za hlavním městem se zatahuje a na severu jemný deštík. Proto tu také je pěkná vegetace. Za Roque Faro sjíždíme z hlavní silnice LP1 k pobřeží do vesničky El Tablado. Tak tady se skutečně zastavil čas. Mnoho starých stavení, dračince a snový výhled na severní pobřeží a oceán, nad nímž se střídá déšť se sluncem, berou dech. Největším překvapením je sestup do snad nejkrásnější soutěsky ostrova, Barranco Fagundo. Po lávových stěnách pitoreskních tvarů se plazí sukulenty a dole bouří Atlantik. Vřele doporučuji.

Vracíme se opět na jih ostrova. Od vulkánu San Antonio strmě klesáme a pak i místy volným terénem šplháme na vulkán Teneguía. Na vrcholu je dost silný nárazový vítr, trekové hole se hodí. V krajině plné sopečného popele jsou terasy a plochy vinné révy, jejíž zeleň příjemně kontrastuje s černým podkladem.

Toto poměrně velké vinařství se nazývá po stejnojmenném vulkánu a je v centru města Los Canarios (Fuencaliente). Stavujeme se tam po zdolání zmíněného vulkánu. Jak už zde bylo napsáno, nejlepší vína z odrůdy Malvasia pocházejí z místních „Llanos Negros“, černého sopečného popele vulkánu San Antonio. Malvasia je chloubou tohoto vinařství. Jak už to ale u velkých firem bývá, mnoho jejích vín pochází z hroznů, vypěstovaných v jiných oblastech La Palmy.

Z Los Canarios to je autem asi 15 minut jízdy k jižnímu pobřeží na Playa Zamora. Nečekejte žádné moderní středisko plné turistů. Jsou tu zejména Španělé a místní. Sympatické místo, trochu staromódní, se skvělým barem a banány pro hosty zdarma.

Z východu ostrova na jeho severozápad je to docela dlouhá cesta, tedy alespoň časově. Na druhou stranu je třeba ji absolvovat, příroda je tu skvělá a s vínem se určitě také setkáte. Naší zastávkou je malá obec Las Tricias. Řada stezek a cest z ní klesá směrem k oceánu. Naprosto fantastické tu je množství dračinců, které míjíme kolem několika starých usedlostí.

Stoupáme podél strmé soutěsky a nakonec se uprostřed obce stavujeme ve stylovém obchůdku, kde jsou představena vína místních vinařů. Možná je degustace i nákup lahví.

Pokračujeme v obhlídce severozápadu La Palmy. Před Santo Domingo (za velkým fotbalovým stadionem) odbočujeme vlevo na úzkou silničku a klesáme na parkoviště, které je cca 150 metrů nad oceánem. Odtud strmě sestupujeme útesy na Punta y Prois de Santo Domingo – koupání v přírodním „bazénu“, který nás chrání před vlnami oceánu. V městečku Santo Domingo nás na náměstí překvapuje čeština místních majitelů restaurace. Petra a Jiří tu vedou podnik už 3 roky (2017). Povídáme si u Cafe Cortado, a to i o místních vínech.

Při zpáteční cestě jižním směrem podél západního pobřeží zastavujeme před Tijarafe v dalším velkém vinařství. Mám rád jejich vína, vznikající z révy v polohách mezi 800 až 1500 metry nad oceánem. Produkce Bodegas Vega Norte zahrnuje unikátní a exkluzivní vína, např. Vino de Tea, školené v sudu z borovice kanárské („tea“). Ta byla v minulosti nejdostupnějším dřevem pro výrobu sudů. Víno má nezaměnitelnou vůni borovicového jehličí a stopy pryskyřice v chuti. Možná si ho někteří nezamilujete, ale rozhodně stojí za ochutnání.

Tak to je další typický produkt Kanárských ostrovů a tedy i La Palmy. Doporučuji projít se bujnou vegetací na rozsáhlých plochách např. na severovýchodě ostrova u San Andrés nebo Puntallana. Banány tu dokonce mají své muzeum v Tazacorte.

Další průzkum ostrova nás zavádí po silnici LP2 za Las Manchas. Nachází se tu vinařství Tamanca. Nejdříve zkoumáme interiér firemní restaurace. Výborné místo pro občerstvení.

Vinařství má k dispozici rozsáhlé sklepní prostory, kde jsou jak moderní nerezové technologie, tak velké množství sudů pro školení především červených vín. Pan šéf nám ukázal i část archivu.

Kouzlem ostrova je několik pláží a míst, které jsou přístupny pouze pěšky a nabízí koupání s minimem lidí a odpočinek v atraktivním přírodním prostředí. Jedeme tunelem na západ a sever ostrova. Za Tijarafe a před obcí Aguatavar odbočujeme vlevo a klesáme dost úzkou a místy i hůře sjízdnou zpevněnou cestou k pláži de la Veta. Z parkoviště je to ještě cca 350 výškových metrů k oceánu. I zde místní pěstují vinnou révu, jen tak pro svoji potřebu.

Při zpáteční cestě se zastavujeme na této vyhlídce, označované průvodci jako nejlepší z celého ostrova. Před námi je město Los Llanos, za ním se táhne hřeben Cumbre Nuevo a vlevo na nás zhlíží hora, na níž jsme také stanuli: Pico Bejenado.

Naše putování po La Palmě se chýlí ke svému závěru. Silueta sousedního Tenerife není od pobřeží vidět každý den. Ale nalézt ji můžete jako symbol např. na pivu Dorada, které z tohoto ostrova pochází. Nádherná místní příroda je tou hlavní devizou, která nás inspiruje k další možné návštěvě. Pěkná vína kladný dojem jen umocňují. A jejich pár vzorků je ozdobou domácího vinného sklepa.