Nadelhorn, Allalinhorn, Feechopf, Jegihorn
Čtyřtisícovkové lezení ve Wallisu
Tento článek by se také mohl jmenovat, jak „pověsit pytel“ na lehkou čtyřtisícovku, v tomto případě Nadelhorn, krutě jsme tam vymrzli. Původní plán byl ovšem daleko ambicióznější – traverz hřebenu Lenzspitze – Nadelhorn, nekonalo se, napadl čerstvý sníh. Další lezení jsme si ale užili, včetně parádních výhledů, které jsou ve Wallisu vždy zaručené. Začátek srpna 2019.
Aklimatizační den
Ubytováni v kempu Saas Grund; je to již taková klasika, kemp je dobře vybavený, dá se tu navíc rozumně parkovat auto. A první den hurá na Allalinhorn (4 027 m), ideální to aklimatizační kopec, jdeme tam již po několikáté. Měli jsme tentokrát pokušení zkusit ho severkou (obtížnost AD), to znamená „na cepíny“ přímo od stanice Mittel Allalin, nebyly tam ale žádné stopy, tak se nám tam nechtělo. Vzali jsme to tedy s davy (většinou jednorázových čtyřtisícovkových turistů s guidy) normálkou, pěkné to ale bylo.
Pohled z Allinhornu (4027 m) na východ
Ze stanice metra Mittel Allalin je to k vrcholu půl výškového kilometru. Výstup je snadný.
Lezení na Feechopf
Po sestoupání z Allalinhornu do sedla Feejoch jsme se ještě rozhodli trochu si zalézt a vydali se po hřebeni na Feechopf (3888 m).
Feechopf
Lezení to není těžké (klasifikace PD+, II), hřebínek ale příliš nedrží, je dobré vyzkoušet každý kámen, než se za něj člověk chytne. Lezli jsme s průběžným jištěním, z vrcholu zpět již bez jištění. Cestou na vrchol jsme se kochali výhledy na Alphubel, Täschhorn a Dom. Saas-Fee se nacházelo hluboko pod námi.
Feechopf - k vrcholu (3888 m)
Ledovec, který vykukuje za vrškem Feechopfu, vede na Alphubel (4 206 m). Je to odsud k němu ovšem ještě půldenní túra.
Pohled na Allalinhorn z vrcholu Feechopfu
Na snímku je vidět normálka na Allalinhorn, překvapivě bez lidí. Již se projevuje nadmořská výška, začíná nás bolet hlava, aklimatizovat je prostě nutné. Na vrcholu Feechopfu je tyč, přes kterou se lze slanit. Celá otočka po hřebenu tam a zpět nám nezabrala více než tři hodiny.
Den druhý a třetí
Přesun na Mischabelhütte (3 300 m)
Předpověď slibovala vytrvalý déšť, tento den měl být veskrze odpočinkový, potřebovali jsme se jen přesunout 1200 výškových metrů nahoru na chatu Mischabel. Výstup k chatě jsme se snažili naplánovat do dopolední časové mezery, kdy to vypadalo nejschůdněji, ale úplně se to nezdařilo, cestou jsme zmokli, uschli a zase zmokli.
Cesta vede z větší části po skále zajištěné ferratou, ale zvládnou ji i zdatnější turisté. Chata stojí přímo na skále, a je z ní fantastický výhled do údolí Saas-Fee i na okolní hory. Dorazili jsme tam kolem poledne.
Odpoledne se spustilo chumelení. Snad toho nenapadne moc, doufali jsme. Další dva dny má být jasno a bylo by škoda je nevyužít. Zdolání Lenzspitze (4 294 m) s traverzem na Nadelhorn (4 327 m) jsme za těchto podmínek již vzdali; též všímavý personál na chatě zrazoval od tohoto nápadu všechny příchozí.
Nadelhorn samostatně by se ale možná zvládnout dal a případně za ním ještě další lehčí vrcholky – Stecknadelhorn (4 241 m) a Hochberghorn (4 219 m).
Nad chatou Mischabel, pod námi v dáli noční Saas-Fee
Ráno budíček ve čtvrt na čtyři, v půl čtvrté je na chatě připravena snídaně. Vyráží se rovnou z chaty na skálu, nejdříve je třeba dosáhnout Schwarzhorn (3 620 m), pak se cesta rozděluje – doleva na Lenzspitze dál po hřebeni, doprava po ledovci na Nadelhorn. Stoupající hřeben lemují světýlka z čelovek, přidáváme se k nim. Je to lehké lezení, místy doslova cesta, pěkně to ale smeká, skála je namrzlá a pokrytá sněhem. Na Schwarzhornu přezbrojujeme do maček a navazujeme se na lano, máme radost, že se nám podařilo manévr časově zrychlit a dostáváme se tak před dvě skupiny. Prostoje na ledovci, zvlášť když klepete kosu, nejsou k ničemu dobré.
Výstup na Nadelhorn
Přešli jsme přes ledovec Hochbalm, za námi je vidět hřeben Lenzspitze, ostrý jak žiletka. Začíná svítat, cesta ubíhá dobře. Je to vážně taková lehká túra, jde mi hlavou, v osm budeme na vršku, jak jsme plánovali.
Při výstupu je asi nejnáročnější sladit rychlost lanového družstva, nebývá to problém až do chvíle, kdy jeden potřebuje jít rychleji, protože je mu zima, zatímco jiný se zase potřebuje vydýchat.
Výstup na Nadelhorn - sedlo Windjoch
Nastupujeme na firnový hřeben, který je již finálem před samotným vrcholem a opře se do nás takový větrný poryv, že je najednou veškerá pohoda pryč.
Výstup na Nadelhorn, za námi vycházející slunce
Snažíme se držet úsměv, ale ten palec je spíš dolů. Ti rychlejší se za chvíli odpojují z lana, tady již beztak trhliny nejsou a jít v družstvu není nutné, čekat se totiž opravdu nedá. Prostupuje mě zima skrz na skrz i přes kapucu přes helmu, cepín v ruce příšerně studí, ačkoliv mám rukavice, vítr fičí čím dál silněji. Bez lana se ale jde podstatně lépe a vrchol je opravdu coby nevidět. Docházím Petra, našeho nejmladšího člena, který má v obličeji divnou grimasu. Co je? Ptám se. Necítím prsty, říká, necítím už nějaký čas vůbec prsty u nohou. Okamžitě jdeme dolů, slyším se, jak říkám, jdu s tebou, je mi beztak taky strašná zima. Sekundu se rozmýšlí, ale pak se doslova rozběhne dolů, Radek s Rosťou také otočili a ten den prý zhruba polovina lidí. Tomáš pokračuje nahoru k vrcholu. Pod sedlem Windjoch je konečně závětří, Petr běhá nahoru a dolů, tam a zpět, aby rozhýbal nohy. Je to lepší? Ptám se. Moc ne. Tak pojď, valíme na chatu.
Hřeben Lenzspitze (vlevo) - Nadelhorn
Sestupujeme po ledovci, není ještě ani osm hodin ráno. Jsme bez lana, ale trhlin je tu pomálu a povrch je zmrzlý. Není velké riziko jít bez lana, stejně nemáme jinou možnost. Radek s Rosťou počkají na Tomáše, až půjdou oni, sníh už bude natátý, lano budou spíš potřebovat oni. Drama není třeba dále protahovat, prsty na nohou na skalkách před chatou rozmrzly, já měla po zbytek pobytu rýmu jak trám, Tomáš se podíval na vrchol.
Chata Mischabel
Chata Mischabel je vidět úplně dole na snímku v mracích. Sestoupili jsme ten den ještě dolů do údolí, v Saas-Fee bylo vedro k padnutí.
Den čtvrtý - vícedélkové lezení na Jegihorn - cesta Sudgrat
Ráno lanovkou na Hochsaas, odsud sestup pod Jegihorn, cestou přes potok a s výhledy na sestavu čtyřtisícovek – zleva: Dufourspitze, Nordend, Strahlhorn, Allalinhorn (za ním vykující Rimpfischhorn), Alphubel a pak čtyři špičky: Täschhorn, Dom, Lenzspitze a Nadelhorn.
Jegihorn (3206 m)
Na Jegihorn vede ferrata a několik lezeckých cest, též normální cesta, i na ní ale skáčete přes kameny sem a tam. Cesta vede z Weissmieshütte, ke které se nám nechtělo klesat, takže jsme místo toho přelézali suťová pole. Vloni v červenci byl všude sníh.
Jegihorn Sudgrat
Lezecká vícedélka Sudgrat (obtížnost 5a+) je dobře odjištěná, štandy jsou zhruba po dvaceti metrech i méně, vzhledem k tomu, že jsme měli dvě šedesátimetrové půlky, jsme některé štandy vynechávali. Lezení šlo hladce, střídali jsme se v tahání, byla to radost, slunce sice pálilo, ale pofukoval vítr. Celkem nám to zabralo nahoru zhruba 4 hodiny. Video: https://vimeo.com/352434280?…
Jegihorn Sudgrat - závěrečná pasáž
Skála perfektně drží a skvěle bere. Kolem nás chodili lidé dolů a vedle z Alpendurstu (nejznámější lezecká cesta) se ozývalo občas volání v češtině.
Jegihorn vrchol (3206 m)
Rychlé vrcholové foto a mažeme dolů, abychom stihli poslední lanovku. Cestou jsem se dozvěděla: „Seš první spolulezec, co si na nic nestěžoval, ani se na nic nevymlouval.“ Takovouhle poklonu už mi dlouho nikdo nevysekl.
Články poblíž
Láká tě Švýcarsko? Tak na co ještě čekáš!
Cestovní pojištění
Dobré cestovní pojištění je naprostá cestovatelská nutnost ať už vyrazíte kamkoliv. Vyber si to nejlepší dostupné!
Akční zájezdy
Pokud máte na svých cestách rádi, co nejméně starostí využijte akční nabídky cestovních kanceláří a cestujte bez stresu.
Levné letenky
Začni svou vysněnou cestu tím, že si pořídíš tu nejlepší letenku za akční cenu. Je přeci zbytečné platit více.
Levné hotely
Vyber si v předstihu hotel dle svých představ. Nemusíš pak řešit na místě, že už je plno, nebo že se ceny zvýšily.
Akční průvodci
Vyber si z nabídky průvodců Lonely Planet za akční ceny, ať na své cestě nemineš nejlepší místa.
